VOLBY DO SENÁTU PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY 2008 obvod číslo 18 Příbram
PaedDr. Vladimír Kříž
PROFIL
GALERIE
KALENDÁŘ
ŽIVOTOPIS

Jsme schopni sebereflexe po 40 letech?

Patřím ke generaci, pro kterou byl srpen 1968 klíčovou historickou zkušenosti, jež formovala naše budoucí postoje. Za války zrozeni, v padesátých letech ve škole tvrdě ideologicky masírováni, v šedesátých letech nadechující se k důstojnému životu ve svobodné společnosti, byli jsme zaskočeni brutalitou zásahu vojsk Varšavské smlouvy vůči suverénnímu státu, a to v přímém kontrastu k proklamované mírové politice SSSR.

Zážitků z tohoto období mám plno, ve snaze vyhnout se nebezpečí, že budu líčit některé události, které se staly v Příbrami téměř legendou (příjezd do Příbrami, jejich "vřelé" přijeti na Baníku) se chci podělit o zcela všední, nicméně signifikantní zážitek.

Je 22. srpen 1968, druhý den okupace, a já se vracím autobusem v podvečer z návštěvy rodičů do Příbrami. Okupanty je už vidět po stranách silnice do Příbrami. Vypadají poněkud zmateně, zřejmě čekali jiné přijeti, než jakého se jim dostalo. Na Sázkách staví autobus tříčlenná hlídka v čele s poddůstojníkem náležejícím evidentně k asiatskému etniku. Se samopaly procházejí autobusem, prohledávají zavazadlové prostory, zřejmě očekávají, že převážíme zbraně. Vracejí se ke dveřím nespokojení s nulovým výsledkem pátrání. Tu objeví na okně u mě portréty Dubčeka a Svobody a nařizují gestem, abych je strhl. Nahromaděný vztek a pocit ponížení mě vedl k tomu, že jsem příkaz odmítl. Velitel hlídky na to zareagoval tak, že natáhl závěr samopalu a naznačil, jak si chce splnění příkazu vynutit. Pohledy spolucestujících a šoféra byly natolik výmluvné, že jsem raději uposlechl.

Dusil jsem v sobě pocit zlosti a ponížení, aniž jsem tušil, co nás v budoucích dvaceti letech čeká, tentokráte od vlastních lidí, kteří plivnuti do tváře suverénního národa přijali jako bratrskou pomoc, jíž využili k budování vlastní pofidérní politické kariéry. Prověrky, kádrování, vyhazovy z práce, pomsty na dětech těch, kteří se angažovali, to zas není až tak vzdálená minulost.

Ještě po celá devadesátá léta minulého století jsem žil v naději, že demokratizace Ruska přinese i změnu v jeho zahraniční politice. V souvislosti s nynějšími událostmi v Gruzii si však musím klást řadu otázek, např.: Ne naznačilo Rusko svým přepadením Gruzie, co se stane se státem, který se bude chtít vymanit ze sféry jeho vlivu?

Nejsme i my vnímáni z jeho strany jako území, které si vybojovali v 2. sv. válce a o němž budou rozhodovat?

Nezadělala si Evropa a potažmo USA svým přístupem k otázce Kosova na sérii podobných problémů?

Na tyto otázky nechť si laskavý čtenář zkusí odpovědět dříve, než zaujme svůj postoj k otázce radaru v Brdech.

PaedDr. Vladimír Kříž

Příbramský deník 21. srpna 2008